Nároky odškodnění 

  • náhrada za způsobenou bolest (bolestné)
  • náhrada za ztížení společenského uplatnění (tzv. trvalé následky)
  • odškodnění pozůstalým při usmrcení příbuzného
  • náhrada účelných nákladů spojených s léčením
  • náhrada nákladů spojených s pohřbem
  • náhrada nákladů na parkovné a cestovné
  • náhrada nemajetkové újmy
  • náhrada za péči osoby blízké
  • náhrada škody v širším slova smyslu
  • náhrada ztráty na výdělku, jak po dobu trvání pracovní neschopnosti, tak i po jejím skončení (renta)
  • náhrada za ztrátu na důchodu

 

Náhrada za způsobenou bolest (bolestné)

Škoda na zdraví způsobuje zpravidla bolest, na základě které vzniká poškozenému nárok na bolestné. Poškozené osobě vzniká nárok na odškodnění i za bolest způsobenou léčením újmy na zdraví či odstraňováním jejích následků.

Při určování bodového ohodnocení bolesti stanoveného rozmezím bodů se přihlíží zejména k rozsahu a způsobu poškození zdraví, jeho závažnosti, k průběhu léčení včetně náročnosti použité léčby a ke vzniklým komplikacím, přičemž bodové ohodnocení bolesti lze provést až v době stabilizace bolesti. Je-li stanoveno více diagnóz, body za bolestné se sčítají.

 

Náhrada za ztížení společenského uplatnění

Není-li škoda na zdraví pouze krátkodobého charakteru a má-li současně prokazatelně nepříznivý vliv na možnost seberealizace a uplatnění poškozeného v životě v souvislosti s výkonem povolání bez přímé souvislosti s výší výdělku, nebo přípravou na budoucí výkon povolání a ve společnosti, má poškozený nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění. 

Často se rovněž hovoří o odškodnění trvalých následků.

Výše náhrady závisí na bodovém ohodnocení uvedeném v lékařském posudku, přičemž daná výše musí být přiměřená povaze následků a jejich předpokládanému vývoji vzhledem k omezené možnosti poškozeného uplatnit se v životě a ve společnosti, hodnotí se rovněž průběh léčení.

Posudek určující míru ztížení společenského uplatnění se vydává zpravidla až po jednom roce poté, kdy došlo ke škodě na zdraví nebo po ustálení zdravotního stavu.  

 

Odškodnění pozůstalých 

Odškodnění pozůstalým při usmrcení příbuzného

Jedná se o imateriální újmu, která pozůstalým vznikla v souvislosti s úmrtím blízké osoby. Tato náhrada je vyplácena jako jednorázové odškodnění. Dané ustanovení úplně stanovuje okruh osob včetně příslušného finančního odškodného, které jednotlivým osobám přísluší. 

 Osobou blízkou je pro tyto účely příbuzný v řadě přímé, sourozenec, manžel a partner; jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní.

Při usmrcení se také hradí peněžitým důchodem náklady na výživu pozůstalým, kterým zemřelý výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat. Náhrada nákladů na výživu náleží pozůstalým, pokud tyto náklady nejsou hrazeny dávkami důchodového zabezpečení poskytovanými z téhož důvodu (tedy vdovským či sirotčím důchodem).

Náhrada nákladů přísluší pozůstalým ve výši 50 % průměrného výdělku zaměstnance, zjištěného před jeho smrtí, pokud výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat jedné osobě, a 80 % tohoto průměrného výdělku, pokud výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat více osobám.

Od částek připadajících na jednotlivé pozůstalé se odečte důchod přiznaný pozůstalým. K případnému výdělku pozůstalých se přitom nepřihlíží.

 

Náhrada účelných nákladů spojených s léčením 

V případě vzniku škody na zdraví počítá ustanovení § 449 občanského zákoníku i s náhradou nákladů vynaložených na léčení.  

Nutno podotknout, že se nenahrazují veškeré náklady, jež byly na léčení poškozeného  vynaloženy, nýbrž pouze náklady vynaložené účelně, přičemž účelnost se posuzuje podle potřebnosti nákladů ke zlepšení zdravotního stavu, nikoli podle toho, zdali ke zlepšení  zdravotního stavu skutečně došlo (hradí se i v případě následné smrti poškozeného). 

Jedná se o náhradu takových nákladů, jejichž účelem bylo obnovení zdraví nebo alespoň  zlepšení zdravotního stavu poškozeného. Hradí se náklady, které nejsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění.

K účelným nákladům spojených s léčením se řadí například náklady na léky či rehabilitace,  které nejsou hrazeny ze zdravotního pojištění, regulační poplatky zaplacené při návštěvě lékaře, zvýšené náklady související s vydatnějším stravováním či s nákupem dietních potravin, náklady na speciální zdravotní pomůcky i na pečovatelskou službu či ošetřovatele posouzení, které náklady na léčení lze nahradit, bude vždy záviset na konkrétních okolnostech případu.

  

Náhrada nákladů spojených s pohřbem

Občanský zákoník ve svém ustanovení § 449 odst. 2 a 3 stanovuje, že při usmrcení je nutno  uhradit přiměřené náklady spojené s pohřbem, a to osobě, která tyto náklady vynaložila. 

Za náklady pohřbu se považují zejména náklady účtované příslušným pohřebním ústavem,  hřbitovní poplatky, náklady na zřízení pomníku nebo desky, náklady na úpravu hrobu a jedna třetina nákladů na smuteční ošacení, popř. další výdaje. Nutno však zdůraznit, že náklady na smuteční ošacení a cestovní výlohy se hradí jen nejbližším příslušníkům rodiny a domácnosti zemřelého.

Je tedy zřejmé, že náklady na pohřeb se mohou pohybovat v poměrně vysokých částkách.  Pokud si nejste jisti, za které náklady můžete nárokovat odškodné, kontaktujte naše odborníky, kteří Vám bezplatně pomohou, přičemž se můžete spolehnout, že získáte maximální možné odškodné.

 

 Náhrada nákladů na parkovné a cestovné

Osoba, která účelně vynaložila náklady v souvislosti s léčením poškozeného, má podle  ustanovení § 449 občanského zákoníku nárok na odškodnění takovýchto nákladů.

Za účelně vynaložené náklady na léčení lze mimo jiné považovat i náklady na cestovné, náklady na parkovné a náklady na dojíždění k procedurám. Tyto náklady vynaloží zpravidla samotný poškozený, kterému okamžikem vynaložení vzniká nárok na odškodnění těchto nákladů. 

Je-li poškozený hospitalizovaný ve zdravotnickém zařízení, řadí se mezi účelně vynaložené  náklady na léčení rovněž i náklady nejbližších příbuzných vynaložené na cestu do daného zdravotnického zařízení. 

 

Náhrada nemajetkové újmy (psychické újmy) 

Právo na ochranu osobnosti patří mezi základní lidská práva, které je jako takové zakotveno v ústavním pořádku České republiky, a to článkem 10 Listiny základních práv a svobod a dále je rozvedeno v  části občanského zákoníku, věnované ochraně osobnosti fyzických osob. 

Právo na ochranu osobnosti je rovněž upraveno řadou mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána. Dle ustanovení § 11 občanského zákoníku má každý právo „na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy.“ Všechny tyto atributy požívají právní ochrany.  

V případě, že někdo neoprávněně zasáhne do práva na ochranu osobnosti a způsobí tím jinému imateriální újmu, je za takovou újmu odpovědný a poškozený může nárokovat odškodnění vzniklé nemajetkové újmy.

 

Náhrada ztráty na výdělku, jak po dobu trvání pracovní neschopnosti, tak i po jejím skončení (renta)

Ztráta na výdělku, k níž došlo při škodě na zdraví, se hradí peněžitým důchodem, přitom se vychází z průměrného výdělku poškozeného, kterého před poškozením dosahoval. Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného činí rozdíl mezi jeho průměrným výdělkem před poškozením a nemocenským. Po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě činí náhrada za ztrátu na výdělku rozdíl mezi průměrným výdělkem před poškozením a výdělkem dosahovaným po poškození s připočtením případného invalidního důchodu. Náhrada za ztrátu na výdělku spolu s výdělkem poškozeného a s případným invalidním důchodem nesmí přesahovat částku stanovenou zvláštním právním předpisem. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně. Z důvodů zvláštního zřetele hodných může soud určit vyšší částku náhrady také tehdy, byla-li škoda způsobena hrubou nedbalostí.

 

Náhrada za ztrátu na důchodu

Náhrada za ztrátu na důchodu náleží v částce rovnající se rozdílu mezi výší důchodu, na který poškozenému vznikl nárok, a výší důchodu, na který by mu vznikl nárok, jestliže by do průměrného měsíčního výdělku, z něhož byl vyměřen důchod, byla zahrnuta náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, kterou občan pobíral v období rozhodném pro vyměření důchodu.